Menší info o blogu (nebo spíš o mě)

Ještě než začnu oficiálně psát, a že mám v plánu začít docela brzo, měl bych o sobě říct pár věcí, které byste měli vědět předtím, než se pustíte do samotného čtení.
Celý život beru dost vážně a ačkoliv beru dost věcí s nadhledem, uvnitř sebe sama si říkám, co je semnou špatně, že mám chuť všechny v místnosti postřílet, ale to bych odbíhal od tématu... Prostě vám řeknu nějaké základní info o mě a ani mě nezajímá jestli to někdo bude číst ... Jen mám prostě potřebu se někam vypsat a blogger je docela fajn věc, takže tak...

Na začátek,
Viktor Willow je pseudonym, který používám z prostého důvodu - nechci, aby moji kamarádi a blízcí věděli, že jsem to já. Pokud to někdo nechápe, jeho problém.
Představte si, že mi v téhle době je zhruba sedmnáct let a letos nastupuji na novou střední, poněvadž mě z té staré vykopli. Hold život je svině no. Navíc nastupuji na Vojenskou střední, což samo o sobě je dost hrozné, no o dost horší je to doopravdy prožívat. Jen jsem zvědavý sám na sebe, jak to vlastně dokážu, když kouřím, popíjím s lidmi, které někdy ani neznám a vlastně jsem spíš takovej ten "party boy", než nějakej manekýn, kterej salutuje nadřízenému.
V minulém odstavci jsem se zmínil o tom, že jsem docela neslušný, co se nezdravého žití týče, ale nebylo to tak vždycky, to zase ne. Býval jsem hodný, milý, vůči holkám pozorný kluk, co si užívá života. Prostě jsem měl nasazené růžové brýle a neviděl jsem nic víc, než svojí přenádhernou bublinu. No stačil jeden člověk na to, aby mi rozbil veškeré sny o životě a já se smířil s tím, že život je boj na život a na smrt a když nejsi svině ty, bude svině někdo z tvých známých.
Celé to skončilo blázincem, kouřením, fetem, hulením marihuany a popíjením s kámošema ... A celkově mi to trvalo víc jak rok se z toho dostat na nějakou uroveň, abych vůbec prošel vojenskou nemocnicí... A že vám tam testují fakt všechno, to se jim musí nechat. No díky ústavu žádný drogy nenašli a asi jen díky tomu jsem prošel, fakt si to jinak nedokážu odůvodnit než takhle.
A proč vlastně začínám psát tenhle blog, ptáte se? Je to nejspíš kvůli tomu, že mi z toho všeho, co jsem tady na tom světě už zažil nějak šiblo v hlavě a já se chtěl párkrát zabít. No a abych se o to potřetí už nepokusil, pokusím se tu zbytečnou energii filtrovat ven, mezi ostatní lidi, kteří si myslí, že je život bájo a nikdy nepoznali jeho krutou stránku. Když to tak vezmu, život má opravdu smysl pro humor...